Už se všichni těšíme na Ježíška

Je tu čas adventu, doba zklidnění, rozjímání a čekání na příchod Vánoc. U nás doma, minimálně to zklidnění probíhá, protože jsou kluci nemocní. Celé dny připravuji čajíčky, loupu mandarinky, utírám nudle, vyhazuji tunu posmrkaných kapesníků a hlavně vymýšlím zábavu pro ty moje dva lumpy.

Musím říct, že jsem dnes velmi uvítala, když partner skončil v práci dříve a já mohla vyrazit ven a hlavně SAMA. Provětrat se a vyčistit si hlavu jsem potřebovala doslova jako sůl. Už mi z věčného,,mamí?!"drnčela hlava a nervy jsem měla lehce pošmodrchané. Největším paradoxem rodičovství je, že i když mi kluci občas už pěkně lezou na nervy, jen co jsem chvíli bez nich, začne mi být hned smutno.

Vydala jsem se do města a vybírala ještě drobnosti pod stromeček ale hlavně jsem potřebovala zajít na poštu odeslat nějaké balíčky. Na poště jsem se nakonec zdržela neuvěřitelně dlouhou hodinu a čtvrt. Po cestě domů jsem koupila ještě jmelí a andělské zvonění abychom si tu atmosféru blížících Vánoc udělali ještě hezčí. Doma jsme si hned andělíčky pustili, z čehož byli kluci nadšení a těšení na Ježíška ještě silnější.

Pokud se budu chtít někdy zase odreagovat a zklidnit nervy, zavítám určitě jinam než na poštu :-D