Dokonalé nedokonalosti (2. část)
Když už jsem umyla okna, setřela prach na šicím stroji a přečetla úvod Tracyho tygra rozhodla jsem se že budu i rovnou pokračovat v psaní. Minule jsem se rozepsala o různých trapnostech a protože jsem jich měla v hlavě tolik, musela jsem tuhle kapitolu rozdělit na pokračování. A rovnou bych začala zase u sebe.
Když jsem byla s Fíďou na kontrole asi ve třetím měsící u pediatričky stala se mi zase prímová věc. Když jsem malýho zeslíkala, abych ho připravila na kontrolu. Vyměnila jsem mu i plínu, protože měl plně naloženo. V ordinaci u paní doktorky jsem zjistila že hovínko mám máznutý na rukávu, tak jsem se to snažila zakamuflovat a dělala jako že nic, abych pak doma v zrcadle zjistila, že ho mám máznutý i na čele a trošku ve vlasech. Musel na mě být pohled k popukání. Já nevím no, takový věci se můžou stát jenom mě. Zajímalo by mě jestli jsem s tím hovnem na čele stála i v ordinaci a zasvěceně hovořila s paní doktorkou o potřebách malýho. Nevím. Každopádně doktorka nic neříkala.
Mám nebo měla jsem kolegyni sestřičku, na kterou se trapnosti vyloženě lepili. Neznám nikoho jako ona. Během nočních mi jich nespočetně vyprávěla, ale i plno jsem jich byla svědkem. Budeme jí říkat třeba Pepča Kladívková. Tahle Pepča má i teď v dospělosti dětskou pro vše nadšenou a šťastnou duši. Docela jí tady ten její přístup závidím. Naivní byla odjakživa. Měla problém , že už brzy vypadala hodně žensky, ale stále se cítila jako dítě. Takže když na ní dělnící z příkopu pískali a nadšeně pokřikovali skrz její poprsí, Pepča se za nima vrátila a slušně se ptala co potřebují. Jindy zase, když asi jako dvanáctiletá se vracela domů autobusem, přisedl si k ní ukrajinský obdivovatel, které mu po chvíli dala telefonní číslo k nim domů, protože jí přece o to slušně požádal. O něco míň pak byla nadšená její maminka, když neutichajícímu telefonu stále vysvětlovala, že žádná Pepča tam nebydlí a že ničeho nedocílí , když naní bude čekat u baráku. Pepča teď ve třiceti uznává, že se sama diví, že s touhle svou naivitou prošla bez úhony dětstvím a pubertou. O něco víc se diví její maminka. Ale i v dospělosti jí tahle aura doprovází.
Občas jsme měli na JIPU pachatele nebo obět trestního činu, které chodili vyslíchat pánové z kriminálky. Jednoho dne, když u nás kriminalisti byli, vracela se Pepča z toalety. Zodpověděla chlápkům pár otázek a taky vtipkovala a usmívala se, tak jako vždycky. Nakonec je doprovodila na box za dotyčným, aby pak zjistila, že celou dobu má ná botě přilepenou intimku. Jo jinej by se v prdeli viděl, ale Pepča ne, ta to s tou svou nekonečnou energií a nadšeností to každýmu pak vyprávěla a vždycky se tomu strašně smála. Jindy mi zase vyprávěla, jak chtěla okořenit intimní život s partnerem a tak vymyslela, že ho překvapí a nahá se zabalí do pruhledné folie. Jenže se tam zabalila i s rukama a nemohla se ani hnout. Takže než přítel dorazil z práce, prožívala Pepča nekonečnou hodinu na zemi jak housenka, že jí chuť na nějaký intimnosti ihned přešla. Nebo když pak zjistila, že jí její přítel podvádí, zavolala k nim do zaměstnání a seřvala tam nicnetušící paní od vedle z kanceláře v domnění, že je to dotyčná a tak se zasloužila, že o poměru přitele a jeho kolegyně věděla celá firma. Mohla bych takhle pokračovat ještě hodně dlouho ale to by bylo to na dalších několik kapitol. Jestli Pepča na tenhle článek někdy narazí, tak věřím, že se od srdce zasměje :-)
Když už jsem umyla okna, setřela prach na šicím stroji a přečetla úvod Tracyho tygra rozhodla jsem se že budu i rovnou pokračovat v psaní. Minule jsem se rozepsala o různých trapnostech a protože jsem jich měla v hlavě tolik, musela jsem tuhle kapitolu rozdělit na pokračování. A rovnou bych začala zase u sebe.
Když jsem byla s Fíďou na kontrole asi ve třetím měsící u pediatričky stala se mi zase prímová věc. Když jsem malýho zeslíkala, abych ho připravila na kontrolu. Vyměnila jsem mu i plínu, protože měl plně naloženo. V ordinaci u paní doktorky jsem zjistila že hovínko mám máznutý na rukávu, tak jsem se to snažila zakamuflovat a dělala jako že nic, abych pak doma v zrcadle zjistila, že ho mám máznutý i na čele a trošku ve vlasech. Musel na mě být pohled k popukání. Já nevím no, takový věci se můžou stát jenom mě. Zajímalo by mě jestli jsem s tím hovnem na čele stála i v ordinaci a zasvěceně hovořila s paní doktorkou o potřebách malýho. Nevím. Každopádně doktorka nic neříkala.
Občas jsme měli na JIPU pachatele nebo obět trestního činu, které chodili vyslíchat pánové z kriminálky. Jednoho dne, když u nás kriminalisti byli, vracela se Pepča z toalety. Zodpověděla chlápkům pár otázek a taky vtipkovala a usmívala se, tak jako vždycky. Nakonec je doprovodila na box za dotyčným, aby pak zjistila, že celou dobu má ná botě přilepenou intimku. Jo jinej by se v prdeli viděl, ale Pepča ne, ta to s tou svou nekonečnou energií a nadšeností to každýmu pak vyprávěla a vždycky se tomu strašně smála. Jindy mi zase vyprávěla, jak chtěla okořenit intimní život s partnerem a tak vymyslela, že ho překvapí a nahá se zabalí do pruhledné folie. Jenže se tam zabalila i s rukama a nemohla se ani hnout. Takže než přítel dorazil z práce, prožívala Pepča nekonečnou hodinu na zemi jak housenka, že jí chuť na nějaký intimnosti ihned přešla. Nebo když pak zjistila, že jí její přítel podvádí, zavolala k nim do zaměstnání a seřvala tam nicnetušící paní od vedle z kanceláře v domnění, že je to dotyčná a tak se zasloužila, že o poměru přitele a jeho kolegyně věděla celá firma. Mohla bych takhle pokračovat ještě hodně dlouho ale to by bylo to na dalších několik kapitol. Jestli Pepča na tenhle článek někdy narazí, tak věřím, že se od srdce zasměje :-)
Komentáře
Okomentovat