Princ Ládík
Teda měsíční uzávěrku, kterou jsem si sama sobě pro psaní dala, jsem v únoru lehce prošvihla, to ale nevadí, jdeme na to. Minule jsem zkritizovala všechny prudiče, co furt jen kritizují :-). Tak jsem se rozhodla, že teď bych chtěla pár věcí pochválit a i doporučit.
Ráda bych začala u kultury a to samozvaným princem Ládíkem. Princ Ládík (vlastním jménem Ladislav Zibura) je 25 letý vysokoškolský student, dobrodruh a především cestovatel, který se na své poutě vydává pěšky. Všechny své cesty pečlivě zaznamenává. Vydal o nich tři knížky, které se u nás stávají bestsellerem. Také objíždí republiku a pořádá přednášky, kde o svých dobrodružstvích vypráví. V minulém měsíci jsem na takové přednášce byla už po třetí a opět jsem se královsky bavila. Princ Ládík umí strhnout publikum napříč všemi věkovými kategoriemi. Jeho vyprávění, které je neuvěřitelně vtipné, dobrodružné a naučné, je také doplněno sarkastickými poznámkami náboženského a politického ražení.
Blonďatý klučina, který před vámi stojí ve svetru s medvědem s brýlemi, stejné má na nose i on sám, a který vám vypráví, jak se na své poslední cestě v Gruzii vydává do hor, kde žijí medvědi, jen s fofrklackama (čti turistické hole) k jeho případné obraně. V tričku s duhovým nosorožcem popíjí s domorodými obyvateli jejich pálenku v místní pekárně a i když princ Ládík je dosti zvyklý a vrozeným odporem k alholu zřetelně netrpí, doplácí na to, že panáky se zde pijí z dvoudecových skleniček. Po této zkušenosti, jak sám říká, se zachová jak pes, který se vysere na koberec, dělá jako že nic a čeká jaké budou následky. Usedá na kolo aby se po dvou dnech probudil ve škarpě o několik desítek metrů dál od oné pekárny. Na cestě po Turecku byl vybaven půl kilem špeku od jeho oblíbené řeznice, která mu dala na cestu cennou radu, že v případě potřeby může špekem přetáhnout muslima, protože jak známo muslimové nemají rádi vepeřové :-D.
Celá jeho cesta je jedno velké dobrodružství. Jak sám princ Ládík říká, největší úspěch jeho cest spočívá v důvěřování lidem, oni pak na oplátku jeho důvěru nezklamou i přesto, že mu na jeho cestách poskytlo nocleh už několik stovek lidí napříč všech náboženských a politických vyznání. Zkrátka tenhle kluk mě baví a vždy si ráda koupím jeho další knížku a půjdu si poslechnout jeho neuvěřitelné příběhy z cest.
(Pokračování příště :-))
Teda měsíční uzávěrku, kterou jsem si sama sobě pro psaní dala, jsem v únoru lehce prošvihla, to ale nevadí, jdeme na to. Minule jsem zkritizovala všechny prudiče, co furt jen kritizují :-). Tak jsem se rozhodla, že teď bych chtěla pár věcí pochválit a i doporučit.
Ráda bych začala u kultury a to samozvaným princem Ládíkem. Princ Ládík (vlastním jménem Ladislav Zibura) je 25 letý vysokoškolský student, dobrodruh a především cestovatel, který se na své poutě vydává pěšky. Všechny své cesty pečlivě zaznamenává. Vydal o nich tři knížky, které se u nás stávají bestsellerem. Také objíždí republiku a pořádá přednášky, kde o svých dobrodružstvích vypráví. V minulém měsíci jsem na takové přednášce byla už po třetí a opět jsem se královsky bavila. Princ Ládík umí strhnout publikum napříč všemi věkovými kategoriemi. Jeho vyprávění, které je neuvěřitelně vtipné, dobrodružné a naučné, je také doplněno sarkastickými poznámkami náboženského a politického ražení.
Blonďatý klučina, který před vámi stojí ve svetru s medvědem s brýlemi, stejné má na nose i on sám, a který vám vypráví, jak se na své poslední cestě v Gruzii vydává do hor, kde žijí medvědi, jen s fofrklackama (čti turistické hole) k jeho případné obraně. V tričku s duhovým nosorožcem popíjí s domorodými obyvateli jejich pálenku v místní pekárně a i když princ Ládík je dosti zvyklý a vrozeným odporem k alholu zřetelně netrpí, doplácí na to, že panáky se zde pijí z dvoudecových skleniček. Po této zkušenosti, jak sám říká, se zachová jak pes, který se vysere na koberec, dělá jako že nic a čeká jaké budou následky. Usedá na kolo aby se po dvou dnech probudil ve škarpě o několik desítek metrů dál od oné pekárny. Na cestě po Turecku byl vybaven půl kilem špeku od jeho oblíbené řeznice, která mu dala na cestu cennou radu, že v případě potřeby může špekem přetáhnout muslima, protože jak známo muslimové nemají rádi vepeřové :-D.
Celá jeho cesta je jedno velké dobrodružství. Jak sám princ Ládík říká, největší úspěch jeho cest spočívá v důvěřování lidem, oni pak na oplátku jeho důvěru nezklamou i přesto, že mu na jeho cestách poskytlo nocleh už několik stovek lidí napříč všech náboženských a politických vyznání. Zkrátka tenhle kluk mě baví a vždy si ráda koupím jeho další knížku a půjdu si poslechnout jeho neuvěřitelné příběhy z cest.
(Pokračování příště :-))



Komentáře
Okomentovat