Poslední noc ve starém bytě
Tak jo je to už dohromady naše paté stěhování, takže nejsme žádní amatéři ale... Když jsme se stěhovali z předchozích bytu ani jsem se neotočila, dokonce ani když jsme se stěhovali nadobro z Prahy zpátky domu do Jihlavy.
Když jsem včera po finálním úklidu odcházela z bytu bylo mi úzko i slza mi ukápla . Opravdu mi byt, ale především to, co jsme tam prožili bude chybět. Přece jen to byl první domov našich dětí. S Filípkem jsme se tam navyváděli blbostí. Zažila jsem tam z velké části oba porody.
Bude mi chybět obr koupelna, kde byla jak sprcha, tak vana a mohli jsme spolu pokecat i při ranní sprše. Dva záchody v bytě, kdy se nám nikdy nestalo, že by jsme na sebe klepali, ať ten druhý pohne, neb máme také akutní neodkladnou záležitost. Bude mi chybět vysedávání na balkoně a okřikování Fildy, ať hlavně nic nehází dolu. Bude mi chybět, jak jsme v zimě za tmy, měli všechny zaměstance policie z protější budovy, jak na dlani, kdy o šesté ranní už pracovali a my si teprve protírali oči. Bude mi chybět protivná sousedka zprava. Bude mi chybět fajn rodinka se třema kloučkama zleva. Hra na klavír místo večerníčku od sousedu nad námi. Dva neuvěřitelně uštěkaní psi, kteří by určitě uspěli v soutěži o největší vytrvalce, pokud by je do té doby někdo nepřizabil. Pár dvou pánu s oholenýma nohama a vždy v bezvadném outfitu někde z horních pater, kteří byli vždy moc milí. Přiopilý chlapík, na kterého jsme často naráželi ve výtahu a který si většinou táhl dom basu piv ale vyřazovala z něj vždycky pohoda. Bude mi chybět osmdesátiletá paní, kterou jsem potkávala vždy v jakoukoliv denní dobu venku s fofrklackem, který spíš měla na ozdobu, protože ve svém tempu mě několikrát předběhla. Mně snad budou chybět i sanitky, které měly nejvíc napilno vyjíždět a hlavně houkat asi osmdesátdevětkrát v době, kdy jsem uspávala Filípka. Bude mi chybět hřiště pod barákem a hlavně Fíďovi jeho sparingpartnerka z písku Matylda, která měla vždycky zajímavější bábovky, jak byly ty naše. A taky další naše nová asi osmdesátiletá kámoška, která vysedává se svým crew před hřištěm na lavičce která mi hrozně fandila před mým druhým porodem a fandí nám i teď ať nám kloučci pěkně rostou.
Budou to přesně ty zásadní vzpomínky ze života, na které budu s láskou vzpomínat až budu stará přemítat v duchoďáku o životě. Ale aby mohlo něco pěknýho začít, musí něco pěkného skončit nebo jak se to říká :-)
Tak jo je to už dohromady naše paté stěhování, takže nejsme žádní amatéři ale... Když jsme se stěhovali z předchozích bytu ani jsem se neotočila, dokonce ani když jsme se stěhovali nadobro z Prahy zpátky domu do Jihlavy.
Když jsem včera po finálním úklidu odcházela z bytu bylo mi úzko i slza mi ukápla . Opravdu mi byt, ale především to, co jsme tam prožili bude chybět. Přece jen to byl první domov našich dětí. S Filípkem jsme se tam navyváděli blbostí. Zažila jsem tam z velké části oba porody.
Bude mi chybět obr koupelna, kde byla jak sprcha, tak vana a mohli jsme spolu pokecat i při ranní sprše. Dva záchody v bytě, kdy se nám nikdy nestalo, že by jsme na sebe klepali, ať ten druhý pohne, neb máme také akutní neodkladnou záležitost. Bude mi chybět vysedávání na balkoně a okřikování Fildy, ať hlavně nic nehází dolu. Bude mi chybět, jak jsme v zimě za tmy, měli všechny zaměstance policie z protější budovy, jak na dlani, kdy o šesté ranní už pracovali a my si teprve protírali oči. Bude mi chybět protivná sousedka zprava. Bude mi chybět fajn rodinka se třema kloučkama zleva. Hra na klavír místo večerníčku od sousedu nad námi. Dva neuvěřitelně uštěkaní psi, kteří by určitě uspěli v soutěži o největší vytrvalce, pokud by je do té doby někdo nepřizabil. Pár dvou pánu s oholenýma nohama a vždy v bezvadném outfitu někde z horních pater, kteří byli vždy moc milí. Přiopilý chlapík, na kterého jsme často naráželi ve výtahu a který si většinou táhl dom basu piv ale vyřazovala z něj vždycky pohoda. Bude mi chybět osmdesátiletá paní, kterou jsem potkávala vždy v jakoukoliv denní dobu venku s fofrklackem, který spíš měla na ozdobu, protože ve svém tempu mě několikrát předběhla. Mně snad budou chybět i sanitky, které měly nejvíc napilno vyjíždět a hlavně houkat asi osmdesátdevětkrát v době, kdy jsem uspávala Filípka. Bude mi chybět hřiště pod barákem a hlavně Fíďovi jeho sparingpartnerka z písku Matylda, která měla vždycky zajímavější bábovky, jak byly ty naše. A taky další naše nová asi osmdesátiletá kámoška, která vysedává se svým crew před hřištěm na lavičce která mi hrozně fandila před mým druhým porodem a fandí nám i teď ať nám kloučci pěkně rostou.
Budou to přesně ty zásadní vzpomínky ze života, na které budu s láskou vzpomínat až budu stará přemítat v duchoďáku o životě. Ale aby mohlo něco pěknýho začít, musí něco pěkného skončit nebo jak se to říká :-)
Komentáře
Okomentovat