Babička
V minulém týdnu moje sestra slavila narozeniny, pořádala menší oslavu, kde mimo jiné dostala deskovou hru, kde byl uvedený příklad cen potravin ze 70. let. To nás s kamarády přimělo k rozhovoru, jak všichni naši prarodiče vzpomínají na to, jak bylo v letech minulých líp, ale už trošku zapomínají jaké byly platy. Takže když si člověk spočítá tehdější ceny k poměru tehdejších platů, bylo mnoho věcí ještě dražších, než v dnešní době. Ale faktem zůstává, že věci se vyráběli kvalitnější, některé z nich nám slouží doposud. Kdežto dnes má vše svou životnost, obvykle pár let a pak se věci vyhazují, protože oprava je mnohdy dražší nebo alespoň srovnatelná s novým výrobkem.
Když jsme se tak dostali k dobám minulým, kdy se nic nevyhodilo, se vším se šetřilo a převážná většina věcí se dala opravit, zavzpomínali jsme na naši, dneska už zesnulou, babičku. Narodila se v roce 1923 a byla to opravdu železná žena s kachním žaludkem. Babička měla ráda přírodu a taky společnost. Vzpomínám si na letní prázdniny, kdy dopoledne odcházela z domu a vracela se se stmíváním, kdy přes den stihla obejít několik babek ve vsi, přinést konvičku malin a dva spadlé stromy. Musela být opravdu knedlíkem v puse pro naši mamku, která jí byla snachou. Teď si to dokážu s malým živě představit. Například sypala jedovaté barevné kuličky v kuchyni po lince proti mravencům a to i když jsme jako děti právě prázdniny trávili u ní. Od mamky jsme byly naučené, že musíme vždy zkontrolovat datum trvanlivosti na všech potravinách, které od babičky dostaneme. Párkrát když jsme zůstaly s babičkou samy se stalo, že nám například nabízela paštiku, která procházela v roce 89 na čemž by nebylo nic špatného, kdyby nebyl rok 96. My už poučené jsem s díky odmítly. Nedivila bych se kdyby jí babička zblajzla sama, protože na ní si ani botulotoxin nepřišel. Dalším oblíbeným bylo, že jsme babičce dali k nějakému svátku nebo k narozeninám bonboniéru, abychom jí o pár let později dostali darem zpátky, už s jistou šedí po povrchu. Nebo kdy o pouti, která bývá poslední víkend v srpnu, babička hostila cukrovím, které měla upečené z Vánoc.
No věřím, že naše mamka si s ní musela opravdu užít a dalo jí zabrat, aby nás před všemi jejími nástrahy uchránila. Mně to přijde úsměvné a babičku jsem měl vážně moc ráda, ikdyž nám šlo párkrát asi vážně o život :-)
V minulém týdnu moje sestra slavila narozeniny, pořádala menší oslavu, kde mimo jiné dostala deskovou hru, kde byl uvedený příklad cen potravin ze 70. let. To nás s kamarády přimělo k rozhovoru, jak všichni naši prarodiče vzpomínají na to, jak bylo v letech minulých líp, ale už trošku zapomínají jaké byly platy. Takže když si člověk spočítá tehdější ceny k poměru tehdejších platů, bylo mnoho věcí ještě dražších, než v dnešní době. Ale faktem zůstává, že věci se vyráběli kvalitnější, některé z nich nám slouží doposud. Kdežto dnes má vše svou životnost, obvykle pár let a pak se věci vyhazují, protože oprava je mnohdy dražší nebo alespoň srovnatelná s novým výrobkem.
Když jsme se tak dostali k dobám minulým, kdy se nic nevyhodilo, se vším se šetřilo a převážná většina věcí se dala opravit, zavzpomínali jsme na naši, dneska už zesnulou, babičku. Narodila se v roce 1923 a byla to opravdu železná žena s kachním žaludkem. Babička měla ráda přírodu a taky společnost. Vzpomínám si na letní prázdniny, kdy dopoledne odcházela z domu a vracela se se stmíváním, kdy přes den stihla obejít několik babek ve vsi, přinést konvičku malin a dva spadlé stromy. Musela být opravdu knedlíkem v puse pro naši mamku, která jí byla snachou. Teď si to dokážu s malým živě představit. Například sypala jedovaté barevné kuličky v kuchyni po lince proti mravencům a to i když jsme jako děti právě prázdniny trávili u ní. Od mamky jsme byly naučené, že musíme vždy zkontrolovat datum trvanlivosti na všech potravinách, které od babičky dostaneme. Párkrát když jsme zůstaly s babičkou samy se stalo, že nám například nabízela paštiku, která procházela v roce 89 na čemž by nebylo nic špatného, kdyby nebyl rok 96. My už poučené jsem s díky odmítly. Nedivila bych se kdyby jí babička zblajzla sama, protože na ní si ani botulotoxin nepřišel. Dalším oblíbeným bylo, že jsme babičce dali k nějakému svátku nebo k narozeninám bonboniéru, abychom jí o pár let později dostali darem zpátky, už s jistou šedí po povrchu. Nebo kdy o pouti, která bývá poslední víkend v srpnu, babička hostila cukrovím, které měla upečené z Vánoc.
No věřím, že naše mamka si s ní musela opravdu užít a dalo jí zabrat, aby nás před všemi jejími nástrahy uchránila. Mně to přijde úsměvné a babičku jsem měl vážně moc ráda, ikdyž nám šlo párkrát asi vážně o život :-)
 |
| Tady je Filípek opravdu velice podobný babiččce :-) |
Komentáře
Okomentovat