Nonšelantnost

Nedávno v televizním pořadu zmínila Iva Pazderková, že se jí líbila ta nonšelantnost. Sice nevím, co to znamená, což napravím po napsání tohoto příspěvku, ale mně se líbí to slovo. Přijde mi takové kudrlinkové možná trochu s duhou a létajícími poníkami ale přesto velice vážené a na úrovni. Už od mala mě nějaká slova asociovala určítý obraz. Tak třeba pondělí je kapusta v síťovaný tašce. Úterý zase vlnitá střecha z jednoho pohledu a středa vlnitá střechá, ale z trochu jiného pohledu. Čtvrtek je večerníčková čepice z novin a pátek je dlouhý vypláznutý jazyk, kde je vidět taková ta uzdička pod jazykem. Sobota je takový nafouklý vak s tunelem a neděle je sklo na kterém jsou kapky.

Vždycky jsem si říkala, že se mi hodně líbí slovo bestie a svině, jak znějí, že by se mi hodila tyhle dvě slova jako dívčí jména ovšem, když pomineme jejich význam. Naproti tomu naprosto nablblý slovo mi přijde humor. Když je něco humorné, tak pro mě se to rovná naprosto trapné a rozhodně to nemůže být vtipné, protože tohle slovo to přímo vylučuje. Když jsme u té trapnosti tak dalším nablblým slovem je žinantní. To se snad opravdu používá jen v krásné literatuře.

 Pojmenování určitých věcí mě překvapuje dodnes.Například naše babička si šla vždycky odpočinout na dívan. Ptala se s jakýma žabama jdeme ven. Taky peřinám říkala cejchy. Souhlasně říkala pravda.

A nabádala nás, ať si s ní jdeme ještě vypravovat. Německo bylo Rajch. Holky od nás ze třídy, které byly z Velmezu zase říkaly lavoru vajling nebo naběračce žufan. Kolegyně v Praze měly zase srandu ze mě, jak přidávám za slovesa jou, jako jezdíjou, chodíjou a vrchol všeho bylo pro ně jíjou. A v Praze zase zpívají. A Ostravaci maji kratke zobaky bo nemaji čas. Dalším feromónem v dnešní době, že se hodně suterénně použvají cizí výrazy a lidi jsou pak historický, že tomu nerozumí.

Také mě napadlo vymyslet si svoje sprostý slovo nebo takovou berličku, aby se člověku ulevilo a vlastně by to ve finále nebylo sprosté slovo ale takový vymyšlený patvar. Nic extra mě však nenapadlo, co by bylo tak libozvučné a plnilo úlevovací funkci jako je do prdele nebo ku.va. No můžeme být rádi, že národní obrození obohatilo náš jazyk, který je pěkně košatý a můžeme být rádi, že spoustu slov upadá v zapomnění, protože lepší smrkat do kapesníku, než do čistonosopleny.