Hovno, pondělní chvilka poezie
Poslední dobou se neustále patlám v hovnech a to doslova. Než jsem nastoupila na mateřskou dovolenou, pracovala jsem pět let na neurochirurgickém jipu jako zdravotní sestra. Naši pacienti často bývali v umělém spánku nebo v bezvědomí. Nejenom že jsme dbali o jejich osobní hygienu a vyprazdňování, ale někdy jsme museli řešit, že dotyčný nebyl na stolici třeba sedm dní. To pak přišel na řadu i ricinový olej a to pak bylo dílo. Občas nám to pacienty doslova vyplavilo. Někdy dát pacienta zase zpátky do čistoty a pohodlí byl úplnej očistec.
Další, kdo se zaslouží, a ne zrovna malou měrou, o moje blízká setkání s hovínkama je náš pes. On je opravdový talent pokadit si celej zadek. A toto výsadní právo z celé rodiny mám při venčení Jerýska především já. Když jsem žila v Praze a pravidelně jezdila domů, měl pro mě Jerýsek vždy přichystanou nějakou voňavou libůstku. Jeho oblíbeným bylo trhat a žrát takový ten uzel z provázku, aby druhý den, když se snažil vykadit, mu visely ze zadku provázky omotaný hovínkama. Čuměl jak půl prdele z křoví. Ani za nic mu to nešlo vytlačit a vždycky jsem mu musela jít asistovat. Navlíct si pytlík na ruku a hovínko na šnůrce mu ze zadku vytáhnout. Další, čemu já osobně říkám je takzvané ,,hovno ve skluzu." Určitě to někteří pejskaři budou znát, když chce pejsek dát na obdiv své veledílo a začne se při kadění štelovat jakoby do kopečka, aby bobek dopadl nejlépe na nějaké vyvýšené místo jako je kámen, kmen stromu nebo keř. Jenže to by nesměl být Jery, který má pod zadkem srst, jehož délka se rovná poctivému mikádu a tudíž veškérá jeho snaha končí v těhto oblastech a poté povinnou sprchou. No a v neposlední řadě, když si jde klasicky ukáknout a nemá hovínko ještě celé odpadlé a tu ho napadne, že začne sáňkovat, aby se pěkně poškrábal a také si rozetřel pořádně zbytek hovna po celým zadku. A zase ta sprcha. Asi mi tím chtěl dát najevo, co si o mém dočasném pobytu v Praze myslí.
No, ale abych nevyšla ze cviku, tak je tu Filípek. Dobře je to zařízený, když malá miminka kadí ze začátku něco, co vypadá jako míchaná vajíčka bez nějakého zápachu. Člověk se může alespoň postupně připravit na to, co má teprve přijít. Myslela jsem si, že mě jako sestru nemůže nic moc překvapit, ale překvapilo. Musím říct, že když přišel přerod pouze z kojeného miminka na miminko co papá pevnou stravu, především maso, přichází takové výtvory a smrad, že tchoř je jenom trapnej amatér.
Poslední dobou se neustále patlám v hovnech a to doslova. Než jsem nastoupila na mateřskou dovolenou, pracovala jsem pět let na neurochirurgickém jipu jako zdravotní sestra. Naši pacienti často bývali v umělém spánku nebo v bezvědomí. Nejenom že jsme dbali o jejich osobní hygienu a vyprazdňování, ale někdy jsme museli řešit, že dotyčný nebyl na stolici třeba sedm dní. To pak přišel na řadu i ricinový olej a to pak bylo dílo. Občas nám to pacienty doslova vyplavilo. Někdy dát pacienta zase zpátky do čistoty a pohodlí byl úplnej očistec.
Další, kdo se zaslouží, a ne zrovna malou měrou, o moje blízká setkání s hovínkama je náš pes. On je opravdový talent pokadit si celej zadek. A toto výsadní právo z celé rodiny mám při venčení Jerýska především já. Když jsem žila v Praze a pravidelně jezdila domů, měl pro mě Jerýsek vždy přichystanou nějakou voňavou libůstku. Jeho oblíbeným bylo trhat a žrát takový ten uzel z provázku, aby druhý den, když se snažil vykadit, mu visely ze zadku provázky omotaný hovínkama. Čuměl jak půl prdele z křoví. Ani za nic mu to nešlo vytlačit a vždycky jsem mu musela jít asistovat. Navlíct si pytlík na ruku a hovínko na šnůrce mu ze zadku vytáhnout. Další, čemu já osobně říkám je takzvané ,,hovno ve skluzu." Určitě to někteří pejskaři budou znát, když chce pejsek dát na obdiv své veledílo a začne se při kadění štelovat jakoby do kopečka, aby bobek dopadl nejlépe na nějaké vyvýšené místo jako je kámen, kmen stromu nebo keř. Jenže to by nesměl být Jery, který má pod zadkem srst, jehož délka se rovná poctivému mikádu a tudíž veškérá jeho snaha končí v těhto oblastech a poté povinnou sprchou. No a v neposlední řadě, když si jde klasicky ukáknout a nemá hovínko ještě celé odpadlé a tu ho napadne, že začne sáňkovat, aby se pěkně poškrábal a také si rozetřel pořádně zbytek hovna po celým zadku. A zase ta sprcha. Asi mi tím chtěl dát najevo, co si o mém dočasném pobytu v Praze myslí.
No, ale abych nevyšla ze cviku, tak je tu Filípek. Dobře je to zařízený, když malá miminka kadí ze začátku něco, co vypadá jako míchaná vajíčka bez nějakého zápachu. Člověk se může alespoň postupně připravit na to, co má teprve přijít. Myslela jsem si, že mě jako sestru nemůže nic moc překvapit, ale překvapilo. Musím říct, že když přišel přerod pouze z kojeného miminka na miminko co papá pevnou stravu, především maso, přichází takové výtvory a smrad, že tchoř je jenom trapnej amatér.
Komentáře
Okomentovat