Štěstí nebo osud?
Ve 22 letech, kdy jsem asi rok a půl nebyla v žádném vztahu, jsem se začala obávat, že určitě skončím sama, zapomenutá se stádem, teda se smečkou koček. Naznala jsem, že je čas s tím něco udělat a jak nám doba velí, napadla mě internetová seznamka. Jsem z Jihlavy, ale v tu dobu jsem si říkala, že bych po ukončení školy šla ráda do Prahy. Takže jsem zadávala parametry mého budoucího partnera. Mimo Prahu jsem si přála, aby byl krásnej a chytrej, protože lepší krásnej a chytrej, než ošklivej a blbej. A v neposlední řadě, aby byl hodnej. Zkrátka aby měl správně srovnané životní hodnoty a nebyl žádný sobec.Možná, když své přání máte dobře formulované, tak se vám vyplní. Teď tak přemýšlím, to s těma kočkama asi nebude ani smečka možná houf, ale to je jedno, pojďme dál...
Na seznamku Štěstí jsme se oba zaregistrovali ve stejný den. Jasný osud! Myslím si, že v běžném životě bychom neměli šanci se seznámit. On z Brna, v té době žijící v Praze. Narazila jsem na něj, když jsem procházela ostatní profily. Hned mě zaujal. Byl krásnej a měl, pokud je to možné na těchto portálech, zajímavě a inteligentně vyplněné informace o sobě. Oslovila jsem ho já, přesně si nepamatuju jakou, ale určitě nějakou duchaplnou otázkou typu : ,, Co děláš na seznamce?". A tak to všechno začalo. Mohl být asi březen a občasně jsme si napsali.
V srpnu jsem měla domluvenou brigádu u kamaráda v Praze a tak jsem mu jedno odpoledne napsala, že jsem v Praze, na čež mi volal, abychom si domluvili schůzku. Hned mě napadlo, že je to Brňák. Nemluvil hantecem, ale znáte tu brněnštinu ,,bude tam o půl šesté" a ostatní spisovnou mluvu. A pozor žádnej spich u koně, ale pěkně dole u New Yorkru. No a určitě to znáte, první rande je taková ta hra, aby se člověk hezky oblékl, hezky choval, a především aby ze sebe udělal toho nejlepšího člověka na světě (pokud tedy o toho druhého stojíte). Takže první stresová situace, co na sebe, aby člověk nevypadal ani jak štětka, ani jak naše bábí, ani jak náš pes. Bylo léto takže jsem si vzala šaty. Byla jsem tak nervozní, že se mi úplně klepaly kolena, když jsem vystupovala z auta. I když jsem nikdy nevěřila na takové klišé jako je láska na první pohled, tak už vím že existuje. Už tam čekal a byl ještě krásnější než na fotkách. Hned to tam bylo. Pozval mě do kubánského baru a hra pokračuje. Co si dát, abych nevypadala jak násoska (co na tom, že sem tam vyžahnu flašku vína nebo si dám na chuť pět piv). Dali jsme si rezervovaně koktejl. Nutno říct, že žádné trapné ticho nebylo, rozuměli jsme si. Pamatuju si co měl na sobě a jak krásně voněl. Dalším levlem bylo placení. Nechcete vypadat jak zlatokopka, takže jsem se dušovala, že si to zaplatím (což bych i udělala), ale na druhou stranu si přejete, aby to udělal on, protože o žádnou držgrešli nestojíte. Samozřejmě účet zaplatil. Když mě vyprovázel domů, zeptal se jestli nemám hlad, jestli nechci koupit alespoň taštičku u Mcdonalda, odmítla jsem, i když jsem měla ve skutečnosti takový hlad, že bych sežrala půl prasete a tři řádky brambor, ale chápete součástí hry je, že ženská o půlnoci přece už nejí. Rozloučili jsme se a vidali se každý domů. Jemu začla dalším dnem dovolená, takže odjel do Brna. Já doděla poslední týden brigády a vrátila se domů.
Od toho srpna jsme se viděli jen jednou, někdy v listopadu na pívě, než jsme spolu 15. února 2010 následujícího roku začali bydlet. Nejprve každý ve svém pokoji jako spolubydlící a asi po měsíci, po jednom slivovicovém večeru jako parnteři. Teď 15. února 2016 jsme spolu 6 let a máme spolu 6 měsíčního kloučka. Jojo osud :-) Nebo štěstí?
Ve 22 letech, kdy jsem asi rok a půl nebyla v žádném vztahu, jsem se začala obávat, že určitě skončím sama, zapomenutá se stádem, teda se smečkou koček. Naznala jsem, že je čas s tím něco udělat a jak nám doba velí, napadla mě internetová seznamka. Jsem z Jihlavy, ale v tu dobu jsem si říkala, že bych po ukončení školy šla ráda do Prahy. Takže jsem zadávala parametry mého budoucího partnera. Mimo Prahu jsem si přála, aby byl krásnej a chytrej, protože lepší krásnej a chytrej, než ošklivej a blbej. A v neposlední řadě, aby byl hodnej. Zkrátka aby měl správně srovnané životní hodnoty a nebyl žádný sobec.Možná, když své přání máte dobře formulované, tak se vám vyplní. Teď tak přemýšlím, to s těma kočkama asi nebude ani smečka možná houf, ale to je jedno, pojďme dál...
Na seznamku Štěstí jsme se oba zaregistrovali ve stejný den. Jasný osud! Myslím si, že v běžném životě bychom neměli šanci se seznámit. On z Brna, v té době žijící v Praze. Narazila jsem na něj, když jsem procházela ostatní profily. Hned mě zaujal. Byl krásnej a měl, pokud je to možné na těchto portálech, zajímavě a inteligentně vyplněné informace o sobě. Oslovila jsem ho já, přesně si nepamatuju jakou, ale určitě nějakou duchaplnou otázkou typu : ,, Co děláš na seznamce?". A tak to všechno začalo. Mohl být asi březen a občasně jsme si napsali.
V srpnu jsem měla domluvenou brigádu u kamaráda v Praze a tak jsem mu jedno odpoledne napsala, že jsem v Praze, na čež mi volal, abychom si domluvili schůzku. Hned mě napadlo, že je to Brňák. Nemluvil hantecem, ale znáte tu brněnštinu ,,bude tam o půl šesté" a ostatní spisovnou mluvu. A pozor žádnej spich u koně, ale pěkně dole u New Yorkru. No a určitě to znáte, první rande je taková ta hra, aby se člověk hezky oblékl, hezky choval, a především aby ze sebe udělal toho nejlepšího člověka na světě (pokud tedy o toho druhého stojíte). Takže první stresová situace, co na sebe, aby člověk nevypadal ani jak štětka, ani jak naše bábí, ani jak náš pes. Bylo léto takže jsem si vzala šaty. Byla jsem tak nervozní, že se mi úplně klepaly kolena, když jsem vystupovala z auta. I když jsem nikdy nevěřila na takové klišé jako je láska na první pohled, tak už vím že existuje. Už tam čekal a byl ještě krásnější než na fotkách. Hned to tam bylo. Pozval mě do kubánského baru a hra pokračuje. Co si dát, abych nevypadala jak násoska (co na tom, že sem tam vyžahnu flašku vína nebo si dám na chuť pět piv). Dali jsme si rezervovaně koktejl. Nutno říct, že žádné trapné ticho nebylo, rozuměli jsme si. Pamatuju si co měl na sobě a jak krásně voněl. Dalším levlem bylo placení. Nechcete vypadat jak zlatokopka, takže jsem se dušovala, že si to zaplatím (což bych i udělala), ale na druhou stranu si přejete, aby to udělal on, protože o žádnou držgrešli nestojíte. Samozřejmě účet zaplatil. Když mě vyprovázel domů, zeptal se jestli nemám hlad, jestli nechci koupit alespoň taštičku u Mcdonalda, odmítla jsem, i když jsem měla ve skutečnosti takový hlad, že bych sežrala půl prasete a tři řádky brambor, ale chápete součástí hry je, že ženská o půlnoci přece už nejí. Rozloučili jsme se a vidali se každý domů. Jemu začla dalším dnem dovolená, takže odjel do Brna. Já doděla poslední týden brigády a vrátila se domů.
Od toho srpna jsme se viděli jen jednou, někdy v listopadu na pívě, než jsme spolu 15. února 2010 následujícího roku začali bydlet. Nejprve každý ve svém pokoji jako spolubydlící a asi po měsíci, po jednom slivovicovém večeru jako parnteři. Teď 15. února 2016 jsme spolu 6 let a máme spolu 6 měsíčního kloučka. Jojo osud :-) Nebo štěstí?
 |
| Naše profilové fotky |
Komentáře
Okomentovat